Jihočeský kraj patří díky své geografické poloze a přírodním podmínkám k územím, kde se již v dávné minulosti začala objevovat první osídlení. Do původně zemědělské oblasti s tradičním rybníkářstvím a lesnictvím vstoupila na počátku 20. století průmyslová výroba. Jižní Čechy, kraj po staletí spravovaný lidmi v souladu s nároky přírody, svou krásou překvapí každého návštěvníka. Kdo přijede za historickými památkami, pochopí , jak osvícené a bohaté musely být šlechtické rody a jak vynikající umělci a řemeslníci zde žili. Jižní Čechy mají však díky absenci velkých průmyslových podniků i krásnou krajinnou. Jejím důkazem je množství vyhlášených chráněných území. Jižní Čechy jsou krajem nesčetných rybníků, borových lesů i rozsáhlých rašelinišť, oživeným siluetami měst i venkovských kostelů, které skvěle harmonují s bělostnými blatskými statky. Na severu je region ohraničen malebným Píseckem v povodí řek Vltavy a Otavy a Táborskem, které je známé zejména díky svému husitskému období. Současné hranice mezi jižními Čechami, Rakouskem a Německem rozdělují krajinu, jejíž historie byla mnohdy svázána s jedním šlechtickým rodem a se stejnými mocenskými zájmy.
Jihočeský kraj České Budějovice
Město, které si zvolil český král Přemysl Otakar II. aby tak upevnil své mocenské postavení v jižních Čechách. Chráněno královskou přízní a dobře spravováno svými radními město bohatlo a vzkvétalo. Výstavba městských hradeb byla zahájena hned po založení města a byla postupně zdokonalována. Opevnění se skládalo z vysoké vnitřní hradební zdi a nižší vnější hradby. Ochranu hradeb umožňovaly ochozy na vnitřní straně. Nezbytný přístup k vodě zajišťovaly dvě branky v hradbách. Úpadek nastal až vlivem třicetileté války.